Nastává jitro

Kohout kokrhá ze samoty. Hvězdy mhouří oči a zavírají je ke spánku. Slunce už pootevřelo okno a škvírou padá paprsek na hladinu, kde je růžový rdest. Za chvíli slunce vyloží z okna ložnice také takový růžový polštářek. A. pak ještě jiné, červené, zlaté, modré, a nad tou kupou polštářků se podívá na zemi. Na té už se všechno mění.

 Rusalky, které tančily v noci na paloučku, nechaly na vodě závoje. Spadnou dolů pod hladinu, ony si je usuší na veliké louce, kde si odpočívají ve dne.

 Lekníny se otvírají. Ty maličké vodní víly, které jsou v nich, už dotančily na velkých listech leknínů a stulíků. Ted si usednou v úbělových závojích do leknínů a budou trošku dřímat a chvílemi se dívat na obláčky. Usedají k nim barevné vážky a šídla.

 Netopýr spí v dutině dubu, zavěšen hlavou dolů. Vodní ptáci odpluli spát do porostu. Z rákosí se vytratily stíny. Třpytí se na něm rosa. Racek se přehoupl s křikem. Podíval se s výšky na svůj obraz ve vodním zrcadle — a hned je rozbil, když slétl, aby se koupal. Nespokojil se jen tím. Našel si přitom ještě snídani. Když odlétal, zatřpytila se mu v zobáku rybka.

 Mladé rákosí už dávno spí, bude se mu zdát o jiném světě, který není ve dne.

 Staré rákosí se unaveně nachýlilo a trochu sebou kývá, když dřímá.