O neposlušných kozlatech

Byla jedna koza a ta měla čtyři kozlátka. Jedenkrát trefilo se, že musela sama někam odejít, snad na pastvu, i shromáždila kozlátka okolo sebe a povídala: "Já musím, milé děti, někam odejít a nechám vás tu na chvíli samotné. Vrátka zandám; ale to vám povídám, nikomu neotevírejte, dokud můj hlas neuslyšíte."

Kozlátka přislíbila poslušenství, matka zandala pevně vrátka a s pokojem odešla.

Netrvalo to dlouho, přijde liška a začne volat: "Kozlátka, má děťátka, otevřete vaše vrátka, nesu vám plné kozičky mlíčka."

Kozlátka poslouchala, poslouchala, ale potom odpověděla: "Neotevřeme, to není naší maminky hlas, naše maminka má tenký hlásek."

Liška se ale tím odbýt nedala. Za chvilku přišla zase a volala tenčím hlasem: "Kozlátka, má děťátka, otevřete vaše vrátka, nesu vám plné kozičky mlíčka."

Kozlátka poslouchala, poslouchala, ale potom odpověděla: "I neotevřeme, to není naší maminky hlas, naše maminka má ještě tenčí hlásek."

Liška poodešla, ale za chvilku volala zase hlasem co možná nejtenčím: "Kozlátka, má děťátka, otevřete vaše vrátka, nesu vám plné kozičky mlíčka."

            Kozlátka poslouchala, ale nemohla tentokráte hlas matky rozeznat. Jedno řeklo: "Je to hlas naší maminky," druhé: "Není," třetí řeklo: "Otevřeme," čtvrté: "Neotevřeme." I nemohla se nikterak shodnout, co by měla dělat, až to přišlo posléz k pranici. Začala se notně trkat a v samé horlivosti vyrazila vrátka. Tu liška mezi ně vběhla a všechny čtyři roztrhala.