Pecko hlupáček

V jedné dědině žil člověk, o kterém říkali, že je hlupáček. Nebyl také nikdy ani dvě míle za pecí a proto mu říkali Pecko. Ubohý Pecko byl každému na posměch, každý kout ním vytřeli a kdekdo ho měl za blázna; ale on kuřeti neublížil.

Jednou šel ubožák do kostela a tu slyší, kterak pan farář káže, "kdo kráčí cestou trnitou, že přijde do nebe."

Hlupáček, když přišel domů, pravil ženě: "Zeno milá, já půjdu do nebe!"

"Nuže jdi, hlupáku, nebudu se pro tebe mnoho trápit!" odpověděla mu žena, upekla mu černou hnětanku a vyprovodila ho za dveře.

Pecko, pamětliv slov knězových, nešel cestou, kudy šli jiní, ale volil jíti přes kamení, trní a bodláčí v pevné důvěře, že přijde do nebe.

Lidé se mu smáli, ale on na ně nedbal.

Dlouho chodil, zedrán byl, umdlen k smrti, a nebe nenašel; tu jedenkráte lačen a žízniv padl u dveří jednoho kláštera. Vrátný ho našel a dovedl do kláštera. Dali mu jíst i pít a řekli mu, chce-li tam zůstati, nechť zůstane, že může býti topičem.

Hlupáček myslel, vida krásné komnaty a že se mnichové celý den modlí, jedí, pijí a v pěkné zahradě se procházejí, že to je již v tom nebi. - Zůstal tam.

Když se páni najedli, také Pecko dostal na svou misku; jaktěživ se neměl tak dobře a tak dobrých jídel neokusil.

Jednou si zalezl se svojí miskou do postranní chodby, kde visel starý dřevěný krucifix.

Pecko si k němu sedl a dlouho se naň díval, potom pravil útrpně: "Nebožáku, jak jsi hubený! Proč ti v tom nebi nedají něco jíst? Pojď a jez se mnou!" a přistrčiv misku blíže ke kříži, položil k ní i svoji lžíci, aby Kristovi jako hostu dal přednost.

A z kříže sehnul se Kristus a pojedl s ním.

Od té doby Pecko vždy se svou miskou přisedl ke kříži a dříve než sám byl okusil, jemu podal. Nikdo o tom nevěděl; mnichové se chodili do kostela modlit, pak si hleděli svého, starého kříže a hlupáčka si nevšímajíce.

Jednoho dne vrátný hledal Pecku a tu ho našel seděti v postranní chodbě pod starým křížem, ale na kříži viděl zářícího Krista a slyšel, jak hlupáčkovi povídá: "Dnes budeš ty u mne na hostině."

I běžel vrátný k převorovi a povídal mu, co viděl a slyšel. Ustrnutí mnichové pospíchali do chodby, vzali hlupáčka mezi sebe, dovedli do nejpěknější světnice a tam se ho na všecko ptali.

Když jim Pecko vše pověděl, tu poznali, že je člověk Bohu milý a že ho Bůh chce povolati k sobě.

Připravili ho k smrti a ještě ten den hlupáček pokojně skonal.