Červená karkulka

Bylo jednou jedno venkovské děvčátko, hezčího neznal svět: matka z toho rozum ztrácela, a což teprve babička! Ta dobrá duše jí dala ušít červený čepeček, který jí tak hezky slušel, že jí nikdo neřekl jinak než Červená karkulka.

Jednou matka napekla koláčů a řekla:

„Jdi se podívat, jak se vede babičce, doslechla jsem se, že stůně. Doneseš jí koláč a hrneček másla."

Červená karkulka se hned sebrala a vydala se k babičce, která ostávala v druhé vsi. Jak tak šla lesem, potkala kmotra vlka a ten měl velkou chuť ji sníst. Ale netroufal si: nablízku v lese byli dřevorubci. Ptal se jí, kam jde. Nevědouc, že je to na pováženou, takhle se zastavit s vlkem a dát se s ním do řeči, ubohé dítě odvětilo:

„Jdu navštívit babičku, nesu jí od maminky koláč a hrneček másla."

„Bydlí daleko?" ptal se vlk.

„Ó ano," řekla Červená karkulka, „až tamhle za tím mlýnem, v chaloupce na kraji vsi."

„Dobrá," pravil vlk, „chci ji také navštívit, tuhletudy se dám já a tamtudy půjdeš ty; uvidíme, kdo tam bude dřív."

Vlk se, co mu nohy stačily, pustil do běhu nejkratší cestou a děvčátko se dalo tou nejdelší. Aby si ukrátilo dlouhou chvíli, trhalo oříšky, honilo se za motýly a sbíralo kdejaký kvítek na kytičku.

Vlk byl za chviličku u babiččiny chaloupky. Klepy, klep — zaklepá.

„Kdo je to?"

„Vaše vnučka, Červená karkulka," řekl vlk změněným hlasem, „nese vám od maminky koláč a hrneček másla."Babička dobrácká — zrovna ležela v posteli, nebylo jí docela dobře — zavolala:

„Zatáhni nahoru, otevřeš závoru."

Vlk zatáhl provázkem nahoru a dveře se otevřely. Vrhl se na stařenku a naráz ji sežral, protože už tři dny neměl nic v hubě. Potom zavřel dveře, lehl si do babiččiny postele a čekal na Červenou karkul-ku. Ta za chvilku zaklepala na dveře — klepy, klep.

„Kdo je to?"

Když Červená karkulka zaslechla vlkův hrubý hlas, lekla se zprvu, ale pak ji napadlo, že je babička nastuzená, a odpověděla:

„Vaše vnučka, Červená karkulka, nese vám od maminky koláč a hrneček másla."

Vlk trochu tišším hlasem zavolal:

„Zatáhni nahoru, otevřeš závoru."

Červená karkulka táhla provázkem nahoru a dveře se otevřely. Jak ji viděl vlk vejít, přitáhl si na nos peřinu a řekl: „Dej koláč a hrneček s máslem na truhlu a pojď si ke mně lehnout."

Červená karkulka se svlekla a šla si lehnout do postele. Náramně ji zarazilo, jak divně babička vypadá, když není ustrojena. Řekla jí:

„Babičko, vy máte velké ruce!"

„To abych tě mohla lépe obejmout, dceruško!"

„Babičko, vy máte velké nohy!"

„To aby se mi lépe běhalo, děťátko!"

„Babičko, vy máte velké uši!"

„To abych lépe slyšela, děťátko!"

„Babičko, vy máte velké oči!"

„To abych tě lépe viděla, holčičko!"

„Babičko, vy máte velké zuby!"

„To abych tě mohla sníst!"

A když to řekl, zlý vlk se vrhl na Červenou karkulku a sežral ji.