O myšce, ptáčkovi a klobáse

Jednou se tak sešli myška, ptáček a klobása, spřátelili se a hospodařili spolu. Dlouho se jim vedlo dobře a žili v míru a měli všeho dost a dost. Rozdělili si pěkně práci, ptáček měl za úkol létat denně do lesa a přinášet dříví. Myška nosila vodu, rozdělávala oheň a prostírala na stůl, a klobása zase vařila.

Ale komu se vede moc dobře, ten dostává laskominy na něco ještě lepšího! A tak jednoho dne potkal ptáček cestou jiného ptáka, vyprávěl mu, jak se mu dobře daří, a chválil si to. Ten druhý pták se mu ale vysmál, jaký že je chudák, že dělá tu nejhorší práci a ostatní doma že mají zlaté časy. Protože myška, když rozdělá oheň a nanosí vodu, jde si odpočívat do své komůrky, dokud ji nezavolají, aby prostřela. Klobása že jenom hlídá, aby se všechno dobře vařilo, a když už se blíží doba jídla, protáhne se několikrát kaší nebo zeleninou a hned je jídlo omaštěné, osolené a hotové. Když se ptáček vrátil domů a složil svůj náklad, sedli si ke stolu, a když dojedli, lehli si a vyspávali až do druhého dne do rána. A byl to nádherný život.

Ale poštvaný ptáček nechtěl už druhého dne ráno jít na dříví, že prý už jim dost dlouho dělal pacholka a že by jim byl takhle dobrý jen pro blázny. Že si to zase jednou vymění a zkusí rozdělit práci jinak. Ať ho myška s klobásou prosily jak chtěly, ptáček prosadil svou. Že prý se to musí zkusit. A tak losovali a dopadlo to takhle: klobása měla chodit pro dříví, na myšku padlo kuchaření a ptáček měl nosit vodu.

A co se stalo dál? Klobása se vypravila pro dříví, ptáček rozdělal oheň, myška postavila na kamna hrnec a čekali, až se klobása vrátí domů a přinese dříví na příští den. Jenomže klobása nešla a nešla, a když to trvalo dlouho, začali tušit něco neblahého. Ptáček jí tedy letěl kousek naproti. A nedaleko od nich uviděl na cestě psa, kterému klobása padla rovnou do rány a který milou klobásu chytil a sprovodil ze světa. Ptáček se do psa pustil a stěžoval si, že je to docela zřejmá loupež, ale nic mu nepomohlo. Pes prohlásil, že u klobásy našel falešné listiny a že mu proto propadla životem.

Smutný ptáček vzal dříví, letěl domů a vyprávěl myšce, co viděl a slyšel. Oba z toho byli moc a moc smutní, ale pak si slíbili, že už si nikdy neublíží a že zůstanou stále spolu. Potom ptáček prostřel na stůl. Myška dodělávala jídlo a chtěla se také protáhnout zeleninou, aby ji omastila, jako to dělávala klobása. Jenomže než vklouzla do poloviny, uvízla tam a zůstala tam s kůží i srstí bez života ležet.

Když se ptáček vrátil a chtěl nést jídlo na stůl, kuchařka byla ta tam. Leknutím rozházel všechno dříví, volal a hledal, ale kuchařinku už nenašel. Nedával pozor, oheň mu přeskočil na poházené dříví a dříví začalo hořet. Ptáček honem letěl pro vodu, ale kbelík mu spadl do studny a ptáček tam spadl s ním. Už se nevzpamatoval, a tak se chudák také utopil.