O žabce královně

Byl jeden král a měl tři syny. Jednou je k sobě povolal a řekl: ,,Milé děti, jste už nyní dospělí, máte čas, abyste se postarali sobě o nevěsty. Udělejte si každý po střelce, jděte na zakázaná luka a vystřelte v rozličné strany. V který dům čí střela padne, v tom sobě vezme nevěstu."

Královicové udělali sobě po střelce, vyšli na zakázaná luka a vystřelili: nejstarší bratr v pravou stranu, prostřední v levou a nejmladší, který se nazýval Ivan bohatýr, pustil svou střelu přímo.

Potom šel každý hledat své střelky.

Nejstarší bratr našel svou střelku u ministra a prostřední u generála, i oba dva pojali za ženy jich krásné dcery. Ale Ivan bohatýr dlouho nemohl najiti střelky své a byl velmi zarmoucen; celé dva dni chodil po lesích a po horách a na třetí den zašel v bahno i spatřil velikou žábu, a na v hubě držela jeho střelu. Ivan bohatýr chtěl ujiti a od své nalezené střely upustit; ale žabka zavolala:

,,Kvakva! Ivane bohatýře, pojď ke mně a vezmi si svou střelku, sic nikdy z toho bahna nevyjdeš." Po těch slovech se žabka převrhla — a v tom okamžení vyskytia se tu překrásná besídka. Ivan bohatýr vešel do besídky.

„Vím," řekla žabka, „žes už třetí den nic nejedl, nechceš-li něčeho pojisti?" Poté žabka opět se převrhla — a hned se tu vyskytl stůl se všelikým jídlem a pitím. Ivan bohatýr sedl za stůl a najedl i napil se.

„Poslouchej," řekla mu žabka, „tvá střela zalítla ke mně, ty si mě musíš vzít za ženu; pakli nevezmeš, nevyjdeš z tohoto bahna." Ivan bohatýr se zarmoutil a nevěděl, co dělat; potom se rozmyslil a vzal žabku s sebou i přinesl ji domů.

Bratři i nevěsty začali se mu vysmívat. Nastal den, v který se musil Ivan bohatýr oženit: on jel v kočáře a žabku nesli do dvorce na zlaté míse. Když nastala noc a ženich s nevěstou odešli do svých pokojů, sňala žába se sebe žabí kůži a udělala se překrásnou pannou; a za dne opět se proměnila v žábu. Ivan bohatýr b)l s ní spokojeně a stastne živ.

Po některém čase dal si král své syny zavolat a řekl jim: „Milé děti, nyní jste už všickni tři ženati; rád bych, aby mi vaše ženy, a mé nevěsty, udělaly každá košili."

Poté jim dal po kusu plátna a řekl, aby ty košile byly do zejtřka hotovy. Starší bratři přinesli plátno svým ženám a ty hned začaly svolávati komorné, matičky a selské krásné panenky, aby jim pomohly košili ušiti. Komorné a matičky hned přiběhly a daly se do práce: některá stříhala, některá šila. Mezitím poslaly nevěsty služku se podívat, jak bude žabka šiti košili. Jak služka vstoupila k Ivanu bohatým do pokoje, tu on právě přinesl plátno a smutně je položil na stůl.

,,Což jsi tak smuten, Ivane bohatýře?" řekla žabka, a on odpověděl: „Kterak nemám smuten býti? Otec přikázal, aby z tohoto plátna jemu do zejtřka ušita byla košile."

„Neměj žádné starosti," řekla žabka, „a jdi spát; ráno bývá moudřejší nežli večer—všecko se to udělá." Poté vzala nůžky a rozstříhala to celé plátno na malé kousky; potom otevřela okno a vyhodila je ven na vítr i řekla: „Bujní větrové, rozneste ty kousky a ušijte tchánovu košili!"

Služka šla a pověděla královnám, že žabka celé plátno rozstříhala na malé kousky a vyhodila oknem. Ty smály se žabce a řekly: „Co as její muž zejtra králi přinese!" Na druhý den, když Ivan bohatýr se vyspal, podala mu žabka košili: „Tu máš, milý Ivane bohatýře, dones tu košili svému otci."

Ivan bohatýr vzal košili a donesl ji svému otci a starší bratři také své košile přinesli. Napřed ji králi podal nejstarší bratr; král podíval sena ni a řekl: „Ta košile je tak ušita, jak obyčejně šijou." Potom se podíval na tu, kterou druhý syn přinesl a řekl, že ta košile nic lepší ušita není. Ale když nejmladší syn jemu košili podal, nemohl se král ani dost nadivit; nebylo na ní ani jedinkého švu znát. I řekl: „Tu košili mi dávejte jen v největší svátky."

Po druhé král zase povolal k sobě syny své a řekl jim: „Milé děti, rád bych věděl, umějí-li vaše ženy vyšívat zlatem a stříbrem; naberte sobě hedvábí, stříbra i zlata, aby mi do zejtřka udělala každá po koberci."

Ženy starších králeviců začaly svolává ti komorné, matičky a selské krásné panenky, aby jim pomohly vyšívat koberce. Ty hned přišly a začaly vyšívat; některá stříbrem, některá zlatem. Mezitím opět poslaly služku se podívat, co bude žabka dělat. Ivan bohatýr přinesl si domů zlato, stříbro i hedvábí a byl velmi smuten. Žabka, sedíc na stolici, řekla: ,,Kva,kva,kva! Cožjsi taksmuten, Ivane bohatýře?" —

,,Kterak nemám smuten být? Otec poručil, aby tím stříbrem, zlatem a hedvábím do zejtřka byl vyšity koberec." —,,Neměj žádné starosti," řekla žabka, „jdi spat, ráno bývá moudřejší nežli večer." Poté vzala nůžky a všecko hedvábí rozstříhala, stříbro i zlato roztrhala a vyhodila oknem, řkouc: ,,Bujní větrové, přineste mi ten koberec, kterým můj otec zakrýval okna!"

Když to služka všecko nevěstám vypravila, umínily si, že také tak udělají. I čekaly dlouho, ale vidouce, že větrové jim kobercův nepřinášejí, poslaly koupit stříbra, zlata i hebvábí a daly se do vyšívání jako prve.

Ráno, jakmile Ivan bohatýr vstal, žabka mu koberec podala. Tu všickni tři bratři přinesli své koberce k otci; on pak vzal koberec napřed od nejstaršího, podíval se naň a povídá: „Ten koberec hodí se na koně, aby nezmokli." Podíval se druhému na koberec a řekl: „Ten se může prostírati v předním pokoji, aby si oň utírali nohy." Potom vzal koberec od nejmladšího syna, divil se a řekl: „Tímhle kobercem mi prostírejte stůl jen o slavnostech." Koberec Ivana bohatýra dal schová ti a druhým synům koberce vrátil, řka: „Doneste je svým ženám a řekněte, aby si jich nechaly!"

Potom po třetí řekl král synům svým: „Nyní, milé děti, rád bych, aby mi vaše ženy, každá sama, upekly chléb." Když o tom královny uslyšely, ihned poslaly služku se podívat, co bude dělat žabka. V tu chvíli přišel Ivan bohatýr do svých pokojů a byl velmi smuten. „Kva, kva, kva! Což jsi tak smuten?" tázala se ho žabka.— „Jakpak nemám smuten být? Otec poručil, abys mu upekla chléb." — „Neměj žádné starosti, všecko udělám!" I dala přinést díž, mouky a vody, vysypala mouku do díže, nalila vody, udělala těsto, vylila je do studené peci a zahradila i řekla: „Ať se upeče chléb pěkný čistý, kyprý a bílý jako sníh!"

Služka vrátila se k nevěstám a řekla: „Nevím, proč král žabku tak chválí; vždyť nic neumí udělat!" Když nevěsty to všecko vyzvěděly, umínily si, že taky tak udělají jako žabka; i zadělaly mouku studenou vodou a vylily do studené peci; ale vidouce, že se jich těsto rozplynulo, daly si přinést jiné mouky, zadělaly své chleby teplou vodou a vsadily je do vytopené peci. I bály se, aby se neopozdily a pospíchaly tak, že té jedné se chléb připálil a té druhé se nedopekl; ale žabka vyndala svůj chléb z peci pěkný čistý, kyprý a bílý jako sníh.

Bratři přišli k otci a přinesli každý svůj chléb. Král vzal od nejstaršího syna chléb, podíval se naň a řekl: „Takovýto chléb možná jen z nouze jisti!" Potom vzal od druhého syna a povídá: „Tenhle chléb je také takový!" Ale když mu nejmladší syn podal svůj chléb, řekl král, aby mu ten chléb dávali na stůl, když budou hosti u něho. „Milé děti," doložil král, „vaše ženy udělaly mi všecko, co jsem poručil, a proto žádám vás, abyste zej tra se svými ženami přijeli do mého dvorce na oběd."

Králevicové vrátili se k ženám. Ivan bohatýr byl velmi smuten a přemýšlel: „Kterak já s sebou povezu žabku?" A žabka, sedíc na stolici, otázala se ho: „Kva, kva, kva! Proč, Ivane bohatýře jsi tak zarmoucen?" Ivan bohatýr odpověděl: „Kterak nemám se rmoutiti? Otec poručil nám všem, abychom k němu zejtra přijeli do dvorce s ženami; kterak já tebe tam povezu?" — „Neměj žádné starosti," řekla žabka, „ráno bývá moudřejší nežli večer; jdi spát." Na druhý den Ivan bohatýr sebral se a jel do dvorce; a nevěsty poslaly opět služku se podívat, v čem žabka pojede. Tu právě žabka otevřela okno a křikla silným hlasem: „Oj, vy bujní větrové, leťte tam do mé říše a řekněte, aby přijel nádherný kočár se vší úpravou, se služebníky, hajduky, běhouny a předjíždníky!" Potom zavřela okno a sedla na stůl. Už se všickni sjeli do dvorce, jen ještě čekali na žabku; tu nenadále běží běhouni, skáčí předjíždníci a za nimi jede velmi nádherný kočár. Král si myslil, že k němu jede nějaký jiný král anebo králevic a šel ho přivítat. „Nechoďte, otče!" řekl Ivan bohatýr, „jedeť to moje žabka ve skořápce."

Kočár přijel a z něho vyšla Ivana bohatýra žena a byla tak krásná, že se všickni podivili. Sedli za stůl; žabka čeho nedopila, to vlila do rukávu a kosti dávala do druhého rukávu. Druhé nevěsty to vidouce, dělaly taky tak; čeho nedopily, vlily do rukávu; čeho nedojedly, dávaly do druhého. Když od stolu vstaly, začala hudba hrát a žabka šla tancovat: máchnula jedním rukávem — a hned tu stálo na loket vody; máchnula druhým — a po vodě plavaly husy a labutě, takže všichni, to vidouce, nadivit se nemohli její chytrosti; a jak přestala tancovat, zmizelo všecko: voda, husy i labutě. Potom šly tancovat druhé nevěsty; a jak máchnuly svými rukávy, všecky postříkaly, a kostmi div jim oči nevytloukly. Vtom Ivan bohatýr odešel domů, vzal žabinu kůži a nemeškaje spálil ji. Potom přijela jeho žena i začala hledat své kožky, a když ji nenašla, řekla: „Nu, Ivane bohatýře, když jsi nemohl poshovět malý čásek, tehdy mne nyní hledej za třikrát devíti zeměmi v třicátém cařství, v podslunečném panství a věz, že mi říkají přemoudrá Vasilka." Jak to řekla, v okamžení zmizela. Ivan bohatýr se dal do usedavého pláče a šel ji hledat: šel dlouho nedlouho, blízko neblízko; snadno se pohádka vypravuje, ale nesnadno se dílo dělá.

I přišel k chaloupce, která stála na kuřích nožkách a sama se obracela. Ivan bohatýr řekl: „Chaloupko, chaloupko, zůstaň stati k lesu zadem a ke mně předem!" A chaloupka na jeho slova zůstala stati. Ivan bohatýr vešel do chaloupky a viděl v předním koutě se-děti Babu-Jagu. „Potud o duši ruské tuto neslýcháno, ani jí vídáno; a nyníčko mi duše ruská před očima! Přicházíš-li, Ivane bohatýře, chtě čili nechtě?" Ivan bohatýr odpověděl, že dílem chtě a dílem nechtě, a vypravoval všecko, jak bylo.

„Je mi tebe líto," řekla Baba-Jaga: „chceš-li, já ti posloužím, Vasilku přemoudrou ti ukážu: každého dne sem ke mně přilétá odpočívat. Jakmile přiletí, hleď, abys ji chytil za hlavu, a jak ji chytíš, bude se ti proměňovat v žabku, v ropuchu, v hada i v jinou neřest a naposledy se promění v střelu. Tu střelu vezmi a zlom na dvé: a tak potom ona navždy bude tvou. Jen dej pozor, když svou ženu chytíš, abysji nepustil!" Potom Baba-Jaga králevice schovala, a sotva ho schovala, tu přiletěla přemoudrá Vasilka. Ivan bohatýr přiloudil se k ní a chytil ji za hlavu; i začala se mu proměňovati v žábu, v ropuchu, a konečně v hada. Ivan bohatýr ulekl se a pustil ji, a Vasilka v okamžení zmizela. A Baba-Jaga mu řekla: „Když jsi ji neuměl udržet, už nikdy, nikdy víc ji nespatříš; ale chceš-li, jdi k mé sestře, k ní také přemoudrá Vasilka přichází odpočívat."

Ivan bohatýr vydal se k druhé Babě-Jaze, ale tu také přemoudré Vasilky neudržel; i šel ještě ke třetí sestře, Babě-Jaze: „Jestliže i nyní přemoudrou Vasilku pustíš, už nikdy ji nenajdeš." Když se mu Vasilka proměňovala, nepustil ji z rukou; konečně udělala se střelou a Ivan bohatýr střelu vzal a na dvé přelomil. V tom okamžení stála před ním přemoudrá Vasilka a řekla: „Nu, Ivane bohatýře, nyní se ti poddávám!"

Baba-Jaga darovala jim koberec samolet a oni na tom koberci samoletu letěli do svého panství; letěli tři dni a čtvrtého dne spustil se koberec právě do dvorce.

Král přivítal syna svého i nevěstu s radostí velikou, vystrojil veliké hody a naposledy udělal na místě svém Ivana bohatýra králem.