Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel

Před dávnými časy žila byla jedna stará královna, která byla čarodějkou, a její dcera byla nejkrásnější dívka pod sluncem. Stařena však nemyslela na nic jiného, než jak lidi hubit a ničit, a tak když se přišel o její krásnou dceru někdo ucházet, tu řekla, že její dcera jen toho chce, kdo uložené úkoly splní, komu se však dařit nebude, ten propadne hrdlem. Mnozí byli dívčinou krásou omámeni a své štěstí zkoušeli, ale když stařeniny úkoly nesplnili, museli pokleknout a hlava jim byla katem bez milosti setnuta.

  Jeden královský syn se o kráse princezny doslechnul a vyzkoušet své štěstí chtěl, a tak svého otce o svolení k odjezdu požádal. Ale král ho nepustil na jistou smrt, a tak princ ulehl a k smrti onemocněl a nikdo ho vyléčit nemohl. Tak uběhlo sedm let, a když král viděl, že není žádná naděje na princovo uzdravení, tedy povolil a s bolestí v srdci svého jediného syna, který zvěděv, že za princeznou může, zázračně se uzdravil; na cestu vypravil.

  Jel princ přes velikou pláň, když tu viděl velikou kupu sena a když přijel blíže, seznal, že to není kupa sena, ale břicho velkého člověka, který tu jen tak ležel roztažen a jeho břicho vypadalo jako malá hora.Tlouštík, když viděl jezdce, vstal a řekl, ať ho vezme do služby. Však princ mu odvětil, co by si s takovým nemotorou počal, tlouštík však pravil, že se může někdy hodit, že když se dobře nají, může být i 3000 krát větší. Tak ho princ vzal sebou.

  Ujeli kousek cesty a tu uviděli muže, jak leží na zemi a ucho má na trávníku. Tu se ho princ zvědavě otázal, co tak pozorně poslouchá a on mu odvětil, že poslouchá, co se všude ve světě děje, že jeho sluchu a růst trávy neujde. A tu mu princ řekla, zda by si neposlechl, co se na zámku krásné princezny děje. A onen podivný mužík se zaposlouchala říká, že slyší svištění meče a pád hlavy dalšího nápadníka. Princ i Bystrosluchého vzal do svých služeb.

  Táhli dále tedy ve třech, když tu najednou přijeli k místu, kde na zemi velké nohy ležely, a když dále jeli, viděli tělo až nakonec k hlavě přijeli. Dlouhán princi pravil, že když on svoje údy dobře natáhne je ještě 3000 krát delší a je daleko vyšší než nejvyšší hora na světě. Měl tedy princ již třetího služebníka.

  Po chvíli uviděli jednoho, jak u cesty sedí a oči má zavázané. Princ se ho s lítostí zeptal, zda-li je nemocen či slepý, ale muž mu pravil, že on když šatek z očí sundá a na něco se břitce zadívá, ono se rozskočí na tisíc kousků. I Ostrozraký se mohl princi hodit a vzal jej tedy sebou.

  Je-li dál a našli jednoho, jak seděl na slunci a celý se třásl, zuby mu drkotaly, a princ se velmi podivil, neboť slunce hřálo ostošest. Tu mu ten podivný mužík pravil, že čím je tepleji, tím je mu větší zima, a čím je chladněji, tím je mu větší teplo. Zmrzlý se princi taky líbil, že hodit se to může si pomyslil a chlapíka do služby najal.

  Blíži-li se k městu, kde princezna žila, když tu uviděli jednoho, jak dlouhý krk pře vysokou horu natahuje a kamsi nakukuje. A princ se ho zeptal, co tam tak zajímavého vidí a on mu odvětil, že jeho zraku nic, co se kde děje neujde, že celý svět očima přehlédne. A tak měl princ šest služebníků.

  Stará královna se velmi zaradovala, když viděla jaký to mládenec upadl do její léčky a tak mu pravila, že tři úkoly splnit musí, a splní-li jeden každý, tehdy její dceru za ženu dostane. První úkol byl ten, že na dně Rudého moře královnin prsten ležel a on jí ho měl přinést.

  Tu se rozhlédl ten Bystrozraký a prsten na dně mořském na špičatém kameni ležet viděl . Tlouštík si na mořský břeh lehnul a všechnu vodu vypil a pak se Dlouhán natáhnul a prsten princi podal.

  Podivila se stařena, když svůj prsten uviděla, ale hned další úkol princi uložila. Na louce že se pase tři sta tučných volů, ty má s kopyty a se srstí sníst, ani jeden roh nesmí zůstat a k tomu musí vypít tři sta sudů vína, ani kapička zůstat nesmí. Princ požádal, zda si může své přátele k té hostině pozvat, že samotnému člověku tak nechut. Tu se královna zle zachechtala a řekla mu, že pouze jednoho jediného společníka si vzít může.

  Princ zašel za Tlouštíkem a pravil mu, že dnes se konečně jako jeho host dosyta nají. Tlouštík, když pak byl vše do posledního chloupku sněd a vše do poslední kapky vypil, pravil, že to byla tak sotva snídaně a že by si ještě něco dal. A princ šel za stařenou, že hostina skončila a úkol je splněn, čemuž se ona velmi podivila, avšak tak mu pravila, že ještě jeden úkol na něj čeká, že dnes do jeho komnaty svoji dceru přivede a ona si vedle něj sedne a on ji držet silou, co má, musí a hlídat pečlivě má, aby se mu neztratila, že ona s úderem hodiny dvanácté přijde a pokud dcera v komnatě nebude, on o hlavu bez milosti přijde.

  Tak tento úkol se zdal princi věru lehký, copak by uhlídat jedno děvče nedokázal? Královna zvečera princeznu přivedla, tu Dlouhán se natáhl na zem a celou místnost svým tělem obkroužil, Tlouštík se postavil před dveře a ani myš by tam tudy neproklouzla, a princ se vedle dívky posadil, ona ani slůvko po celou dobu neřekla a měsíční svit dopadal na její tvář, a princi se nad tou krásou tajil dech a spát se mu nechtělo ani krapítek. Tak seděli do hodiny jedenácté a pak na ně potměšilá královna silné kouzlo poslala, všechny uspala a princeznu v té chvíli pryč unesla.

  Spali všichni tvrdě až do čtvrt na dvanáct, když tu kouzlo sílu ztratilo a princ se probudil a začal naříkat, že dívka zmizela. Však ten Bystrosluchý děl, že vše ztraceno není a že utichnout mají, že on ji najde, a pak pravil, že princezna je odtud tři sta hodin chůze ve skále uzavřená a tam že naříkat ji slyší na její krutý osud, že Dlouhán tam snadno doběhne. Tak si Dlouhán na ramena nasadil toho, jenž zrak s ničivou silou měl, a za princeznou upaloval, a za pár mžiků oka stáli před tou skálou a Ostrozraký si odvázal šátek z očí a na skálu se přísně podíval a ona snad ze studu na tisíc kousku se rozletěla a princezna vysvobozena byla

 A když dvanáctá hodina odbila, nalezla je stará královna všechny sedět v komnatě v dobrém rozmaru vesele rozprávějící. To je někdo, kdo více než já umí, tak si byla pomyslila, a více dělat nemohla, než se dceru svou mu zaslíbila. Avšak když o samotě s ní byla, tu jí pravila, že je hanba pro princeznu, když vůli lidu poslechnout musí a nemůže si ženicha sama po své vůli vybrat, že sama podmínky stanovila, za kterých si princezna muže vybrat musí, byla již asi zapomněla. Však tato zlá řeč stačila, aby dívce v srdci touhu po pomstě zažehla,. tak princezna poručila tří sta korců dřeva přivézti a princi řekla, že ona se jeho ženou stane, až on či někdo z jeho přátel na tu hranici vstoupí, tak myslila, že nikdo nebude chtít život svůj obětovat kvůli princi a že on sám na hranici bude muset vstoupit a zahyne a ona volná bude a podle srdce si pak muže vybere.

  Služebníci pravili princi, že oni každý už něco pro něj udělali, že teď je ten Zmrzlý na řadě, ať ukáže, co umí. A on s radostí na hranici vystoupil a po tři dny, co byla hořela, se neukázal, až den třetí, když dohořela celý třesoucí se vylezl ven a tak pravil, že takový mráz ještě v životě nezažil, že o chvíli déle a on už by zcela zmrznul.

  No nyní se opravdu nic dělat nedalo, princezna si neznámého hocha za manžela vzít musela. Když vydali se na cestu do kostela, královna své vojsko přivolala a pronásledovat je a všechny pobít poručila, však princeznu přivézt zpět měli. Však její slova Bystrosluchý princi zopakoval a Tlouštík si věděl hned rady . Vyklonil se z kočáru a dvakrát plivnul až vyplivnul celé moře, které byl dříve vypil a vojsko se topit začalo. Královna se velmi rozhněvala a své těžkooděnce na ně poslala, však Bystrosluchý uslyšel rachot a řinčení jejich zbroje a ten Ostrozraký sundal svůj šátek, když blíže byli přijeli, i ostře se na ně zadíval, až s velkým řinčením od sebe odskakovat začali a pancíře vzduchem létaly a meče se po zemi válely.

  Tak v klidu ke kostelu dojeli a tam jim kněz byl požehnal. Po obřadu těch šest služebníků se princi poklonilo a tak pravilo, že jeho přání je splněno a jich už potřebí nebude, že oni dál potáhnou světem. A vespek se srdečně rozloučili a princ s princeznou se vydali na svůj zámek.

  Asi půl hodiny cesty k zámku byla vesnice, kde pasáček vepřů pásl své stádo. Tady se princ zastavil a své ženě pravil, že on není princ ale jen obyčejný pasáček vepřů a ten, co tamhle pase, je jeho otec, že mu musejí oni dva pomáhat. Pak došli do místního hostince a tam princ to s hostinským tak domluvil, že v noci spící princezně její krásné šaty vzali a když ona se byla ráno probudila a na sebe co vzít neměla, tu ji hostinská neochotně na sebe pár starých záplatovaných hadříků půjčila

 A princezna od toho dne musela pásti vepře a sobě říkala, že to má za zlou vůli a za svou pýchu, že po právu se jí stalo. Tak uběhlo celých dlouhých osm dní a ona už déle vydržet to nemohla, neboť nohy měla celé rozbolavělé, když tu přišli nějací lidé a na jejího manžela se ptali a ona jim byla pravila, že s pentlemi a šňůrkami za obchodem šel.

  Oni ji však pravili, ať s nimi jde, že oni ji za ním zavedou. A vedli ji do zámku a když do velkého sálu přišli, tu viděla s překvapením tam svého manžela v královském rouchu stát. A on ji radostně vzal za ruce a políbil a takto ji pravil, že on byl pro ni zkoušen, a ona měla být pro něj zkoušena též.

  Nyní konečně svatbu slavit měli přenádhernou a pak spolu žili spokojeně až do konce svých dnů.