Hádanka

Byl jednou jeden královský syn a tomu se zachtělo vydat se do světa. Nevzal si s sebou nikoho jiného než jediného věrného sluhu. Jednoho dne se dostal do hlubokého lesa, a když nadešel večer, nemohl najít žádné přístřeší a nevěděl, kde strávit noc. Tu spatřil dívku, která šla do jakéhosi domku, a když se k ní přiblížil, uviděl, že je ta dívka mladá a krásná. Oslovil ji a řekl: „Milé dítě, mohu tady v domku se svým sluhou zůstat přes noc?“ — „Ano, pane,“ řekla dívka smutným hlasem. „Můžete tu zůstat, ale neradím vám to. Raději nechoďte dovnitř.“ — „A proč bych neměl?“ zeptal se královský syn. Dívka si vzdychla a řekla: „Moje macecha se vyzná v nečistém umění a s cizinci to nikdy dobře nemyslí.“ Tu si královský syn uvědomil, že došli k domku čarodějnice. Ale protože už byla tma a on už nemohl dál, ani nepocítil strach a vešel dovnitř. Stařena seděla v lenošce u ohně a zarudlýma očima pohlédla na cizince. „Dobrý večer,“ zabručela, a jako by měla radost, dodala vlídně: „Jen se posaďte a odpočiňte si.“ Rozdmýchala oheň, na kterém vařila něco v malém hrnku. Dcera varovala oba cizince, aby byli opatrní, nic nejedli a nepili, protože stařena připravuje zlé nápoje. Princ se sluhou klidně spali až do svítání. Když se připravovali k odjezdu a královský syn už seděl na koni, řekla stařena: „Počkejte chvilku, přinesu vám doušek na rozloučenou.“ A než se vrátila, královský syn ujel, ale sluha, který si ještě musel připevnit sedlo, tam zůstal sám ve chvíli, kdy se zlá čarodějnice vrátila s nápojem. „Dones to svému pánovi,“ řekla mu. Ale v tu chvíli se pohár rozskočil a jed vystříkl na sluhova koně. Byl tak prudký, že zvíře ihned padlo mrtvo k zemi. Sluha běžel za svým pánem a vyprávěl mu, co se stalo. Nechtěl však nechat čarodějnici sedlo na pospas a tak se pro ně vrátil zpátky. Ale když došel k mrtvému koni, seděl už na něm havran a kloval do něho. „Kdoví, najdeme-li dnes něco lepšího,“ řekl si sluha, zabil havrana a vzal ho s sebou. A pak putovali tím lesem po celý den a nemohli najít cestu ven. Když nastala noc, došli k jakémusi hostinci a vešli dovnitř. Sluha dal hostinskému havrana a požádal, aby jim ptáka připravil k večeři. Jenomže ten hostinec, do kterého se dostali, byl doupětem loupežníků. V noci tam přišlo dvanáct raubířů a ti se chystali, že cizince zabijí a oloupí. Ale dřív než se pustili do nekalého díla, zasedli ke stolu, hostinský a čarodějnice si k nim přisedli a pak společně snědli mísu polévky s havraním masem. Jakmile však polkli několik soust, padli všichni mrtvi k zemi, protože do havranovy krve přešel jed z masa mrtvého koně. A tak v domě nezbyl nikdo jiný než dcera hostinského, která byla poctivá a nikdy se nepodílela na bezbožných prostopášnostech. Zotvírala cizinci všechny dveře a ukázala mu všechny nahromaděné poklady. Královský syn však řekl, že nic z toho nechce, aby si to všechno ponechala, a odjel se svým sluhou.

Když tak dlouho jezdili křížem krážem, dojeli do jednoho města, kde žila krásná, ale velmi pyšná princezna. Ta dala vyhlásit, že ten, kdo jí dá hádanku, kterou ona neuhodne, stane se jejím manželem. Ale jakmile hádanku uhodne, že bude nápadník o hlavu kratší. Tři dny měla vždycky na rozmyšlenou, ale byla tak chytrá, že pokaždé uhádla danou hádanku před určenou lhůtou. Když tam přijel královský syn, přišlo už o život devět princezniných nápadníků. Princ byl tak zaslepen její krásou, že se rozhodl dát pro ni v sázku život. Předstoupil před ni a dal jí hádanku. „Co je to,“ řekl. „Jeden nezabil žádného, a přece jich zabil tucet?“ Princezna nevěděla, co by to mohlo být, přemýšlela, ale nemohla na to přijít. Hledala ve svých knihách hádanek, ale tam nic takového nebylo. Krátce a dobře, byla se svou moudrostí v koncích. A protože si nevěděla rady, poručila své služebné, aby se vplížila do pánovy ložnice a poslouchala, co bude mluvit ze sna, protože doufala, že bude ze spaní mluvit a že snad hádanku prozradí. Ale chytrý princův sluha si lehl do lůžka místo svého pána, a když tam služebná vešla, strhl jí plášť, do něhož byla zahalena, a lískovkou ji vyhnal ven z místnosti. Druhé noci poslala princezna svou komornou, aby se pokusila, zda se jí lépe podaří něco vyslechnout, ale sluha strhl plášť i jí a vyhnal ji také ven. A tak jeho pán uvěřil, že pro třetí noc je už v bezpečí, a ulehl do svého lůžka. Tu přišla sama královská dcera v mlžně šedavém plášti a usedla vedle něho. A když myslela, že už spí a že se mu něco zdá, oslovila ho. Věřila, že jí ze sna odpoví, jak tak mnozí dělají. Ale princ ještě nespal, dobře jí rozuměl a všechno slyšel. Princezna se ptala: „Jeden nezabil žádného — co to má znamenat?“ Princ jí odpověděl: „To je havran, který žral maso mrtvého otráveného koně a pošel na to.“ Princezna se ptala dál: „A přece jich zabil tucet — co tohle má znamenat?“ — „To je dvanáct vrahů, kteří havrana snědli a na to zemřeli.“ Když se princezna dozvěděla řešení hádanky, chtěla se zas odplížit pryč. Ale princ zachytil pevně její plášť, takže ho musela v jeho komnatě zanechat. Na druhý den ráno dala královská dcera vyhlásit, že hádanku uhodla, dala zavolat dvanáct soudců a před nimi vyslovila rozluštění. Ale mladý princ si vyžádal slyšení a řekl: „Princezna se v noci vplížila do mé komnaty a vyptávala se mne. Jinak by byla hádanku nikdy neuhodla.“ Soudcové řekli: „Podej nám důkaz.“ A tu přinesl sluha tři pláště, a když soudci spatřili mlžně šedavý plášť, který princezna nosívala, řekli: „Dejte ten plášť vyšít zlatem a stříbrem, ať se může stát vaším pláštěm svatebním.“