Rumcajs

 Jak Rumcajs  připravil knížepána  o všecku vážnost Po té patálii s jelenem se knížepán s kněžnou Majolenou zle pohádali po francouzsku. Ale pak si sedli do zlatých židlí a něco spolu po německu o Rumcajsovi umlouvali. Nakonec napsali po italsku až do Talijánska, protože tam vždycky byla s loupežníky velká zkušenost.

 Psali jednomu vévodovi: Vévodo, máme tu v Jičíně loupežníka. Oba už nás z něho bolí hlava. Nevíte proti tomu lék?

   Vévoda se nad knížecím psaním ani moc nezamýšlel a hned odpověděl: Tuto é fato. Snadná pomoc. Posílám vám sochaře. Postavte Rumcajsovi pomník. Ale musí vypadat jako ten na obrázku.

 Do psaní byla vložená kartička s malovaným obrázkem rumcajsího pomníku.

 Knížepán si obrázek prohlídl a dal se tiše do smíchu, jako když se sype písek.

 Taky kněžna Majolena nakoukla lorňonem a uchichtla se: "Bon."

 Když přijel talijánský sochař, poručili mu, aby se dal hned do práce.

  A tak Rumcajs jednou sedí až nahoře v dubovém vršku a krade vosy z povětří, aby nevyšel z loupežnického cviku. Vtom zaslechne dole hlasy a silné tlučení.

 Na skalce pod dubem vidí Talijána v bílé kytli. Kolem něho tajtrlíkuje knížepán s hůlkou.

 "Tak jak si mám stoupnout? Voasí, voalá? Ale abych byl jako živý!"

 Taliján na to: "Sisisi."

 A vtom už začal bít palicí a dlátem do skalky, až to Řáholcem rumplovalo jako střelba.

 "Slyšíte, vy dva," křikl z dubu Rumcajs. "Co to tam tropíte?"

 Knížepán jako by Rumcajse neslyšel; nakukuje do nějakého papíru a už zas komanduje Talijána: "Nahoře na pomníku budu stát já a u nohou mi bude klečet ten loupežník. U nohou mi bude klečet Rumcajs, aby se navěky vědělo, kdo tu byl v Řáholci pán."

 "Sisisi," zazmijkoval Taliján a začal si Rumcajse pilně prohlížet, aby dobře trefil jeho podobu.

 Rumcajse popadla taková zlost, až ho to shodilo z dubu.

 Řáholcem zahučelo.

 Rumcajs se sotva dovlekl k jeskyni.

 Manka nad ním nestačila spínat ruce.

 "Je zle," povídá jí Rumcajs, "ustel mi na stonání."

 Manka ustlala postel z měkkých letorostů.

 "Můžu ti, Rumcajsi, ještě něčím pomoct?"

 "Něco jako by ve mně prasklo, tělo si s tím neví rady," řekl na to Rumcajs.

 Rumcajs se rozstonal.

 Přiletěly pěničky, aby ho z nemoci vyzpívaly.

 Přiskákali zajíci a přinesli mu tajné lupení.

 Rumcajs stůně dál.

 Přiběhl jelen šestatřicaterák a chce z Rumcajse vyrazit nemoc kopýtkem.

 To zas nechtěla dovolit Manka.

 Rumcajs těžce stonal, a zatím ti dva dodělávali na paloučku pomník. Knížepán na něstojí až nahoře. Rumcajs se mu krčí u nohou se sepjatýma rukama. Tak to mělo zůstat až navěky, ke knížepanské slávě a rumcajsí hanbě.

 Když kamenné dílo bylo hotové, zavolal si knížepán písaře a dal na každá třetí vrata v Jičíně přibít vyhlášku:

 MĚŠŤANI I NEMANICOVÉ Z JIČÍNA  PŘIJDOU ZÍTRA DO LESA ŘÁHOLCE  NA VESELÝ SPEKTÁKL

 Taliján už zatím přikryl pomník dvěma plátny a od nich vedou dva špagátky. Až se za ně zatáhne, tak se pomník objeví.

  A byla poslední noc před slávou na paloučku. Byla to tichá noc, jen Rumcajs vzdychal na posteli. Manku to chytalo za srdce, ani zdřímnout jí to nedalo. K půlnoci zaslechla z Rumcajsova kouta tak silné vzdychnutí, že pomyslela na nejhorší. Rozběhla se tam, svítí si, ale postel je prázdná.

 A co bylo ještě divnější, u postele stojí jelen šestatřicaterák.

 "Co tu děláš?"

 "Už jsem udělal," řekl jelen.

 "Kde je Rumcajs?" sotva dechla Manka.

 "Tam, kde má být," řekl jelen a opatrně vyšel z jeskyně.

 I dál byla ta noc divná. Až do rána jako by v lese Řáholci někdo otloukal tvrdý kámen ještě tvrdší pěstí.

  Druhý den se podle knížepanského nařízení sešli v Řáholci na paloučku všichni měšťani i nicpírkové z Jičína. Všecko to kulí oči na pomník oblečený do bílého plátna. A taky na ty dva špagátky, co od něho vedou každý na jednu stranu.

 Čekalo se jen na knížepána a kněžnu Majolenu. Asi za hodinu někdo křikl, že slyší od Jičína vrzat popruhy. A už knížepána i s kněžnou nesou na palouk v cestovních nosítkách. Kněžna zůstala pro lepší pohodlí tak, knížepán vylezl z nosítek, kývl dvěma prsty na čtyři strany a milostivě povídá: "Mí věrní poddaní, připravil jsem vám manifik podívanou. Bude se o ní povídat po celém císařství. Já teď zatáhnu za špagátek. La voalá!"

 Zahrály trumpety a knížepán zatáhl za krajní špagátek. Půl plátna se sesypalo dolů. Na podstavci stojí knížepán z kamene. Bradu si podpírá hůlkou a hledí pyšně k svým nohám.

 "Tak tohle jsem já," povídá všem dokola knížepán. Pak sáhl po druhém špagátku a zatáhl. Sesypala se dolů druhá půlka plátna. "A tohle je on, ten Rumcajs."

 Kamennému knížepánovi klečí u nohou věrná rumcajsí podoba a krčí se před ním strachy.

 Knížepán dal znova zahrát na trumpety a pyšně povídá: "Věčně tu budeš, Rumcajsi, klečet a spínat ke mně prosebné ruce."

 Jenže v tu chvíli mu pokorná rumcajsí podoba přišila jednu takovou, až knížepán rozboural sáh dřeva vzadu na palouku. Náramně se vyjevil: "Kde ses, Rumcajsi, vzal na tom pomníku?"

 To bylo tak. Když mu o půlnoci jelen šestatřicaterák kopýtkem vyrazil nemoc z těla, roztloukl Rumcajs pěstí pokornou rumcajsí podobu z kamene a stoupl si tam sám.

 "Tak jak ses tam dostal?" začal malinovatět zlostí knížepán.

 "Knížepán by se měl vždycky líp podívat, co je člověk a co kámen," řekl Rumcajs.

 Když na knížete sáhne loupežník, nemá ten kníže už ani tolik vážnosti, co by se vešlo vrabci do zobáku. Kněžna Majolena poručila zapřáhnout do kočáru a rozjeli se s knížepánem rovnou do Vídně ohlásit se u císařpána s žalováním na Rumcajse.

 "Však se ještě uvidí !" křikl za nimi Rumcajs.

 Jak Rumcajs vystrnadil z Řáholce obra Když vyprovodil kočár s knížepanstvem, vrátil se Rumcajs k Mance do jeskyně, položil se na postel ze smrkových kulatinek a povídá: "Teď si chvilku odpočinu."

 A už zavírá oči, aby si lehce po loupežnicku zdřímnul. Jenže vtom si k němu přisedla Manka.

 "Nerada ti, Rumcajsi, zavírám cestičku do spaní, ale pro knížepána jsi zanedbal ostatní práci. Včera tu byla poštovní sojka s vyřízením, že se k nám do Řáholce chystá nějaký obr rabiják z Prachovských skal."

 "Tam bývali obři vždycky pěkní řvouni a dranti," pokýval hlavou Rumcajs.

 Vtom tluče někdo venku na skálu, až před Rumcajse sletěl kus stropu.

 Rumcajs vyběhl z jeskyně.

 Venku stojí obr, kus je to pořádný: vzrostlý buk mu sahá jen do pasu.

 Obr hned spustil jako z věže: "Od zítřka je tenhle les můj. A ty se, Rumcajsi, koukej klidit."

 Rumcajs si nabral pořádně dechu a zavolal jako do hor: "Tenhle les jsem dovedl ochránit před samotným knížepánem a ochráním si ho před každým. Před tebou taky."

 "To bych rád viděl, jak to uděláš," zarámusil obr a dal se do smíchu, že se to nad kram chvíli válelo. "Ale protože jsi mě zastihl při dobré náladě, přijdu dnes po kafi a budeme o Řáholec kácet stromy."

 A dupal zpátky do skal, aby se na to pořádně prospal. Zamíchal při tom hlavou v mracích, až se začalo stahovat na bouřku.

 "S tímhle rabijákem nebude nijak lehké zápolení," povídá Rumcajs Mance. "Vždyť to chlapisko jen hne malíkem a roztrhne buk odshora až dolů."

 Manka dobře věděla, že těžké myšlenky berou sílu. Usmála se na Rumcajse: "Víš co, radši skočím do sklípku pro hrnec medu a trochu si podepřeš život."

 Odběhla pro med.

 Po lese se tmí a tmí. Směrem k Jičínu šlehlo pár vzdálených blesků a trochu tam zahuhlal hrom.

 A rána! A někde pořádně blízko. A už taky od sklípku letí Manka s hrncem medu: "To je nadělení. Podívej se."

 Postavila hrnec kameňák před Rumcajse. V medu se to všelijak hází a přehazuje.

 "Co je to tam?" diví se Rumcajs.

 "Blesk," řekla Manka. "Sjel nám do medu."

 Rumcajs vyskočil z balvanu.

 "Aby ti tak ještě ublížil!"

 "Kdepak," řekla Manka, "celý se zamedil a sotva se hýbá."

 To už se z hrnce ozvalo neveselé zapraskání a smutné elektrické škrtání. Blesk vystrčil hlavu z medu a povídá: "Takhle zle mi ještě nebylo. Já už se nikdy nedostanu zpátky na báň nebeskou."

 Maličko zasršel a bylo to, jako když pláče.

 "Chudák," povídá upřímně Manka.

 Rumcajs ji zrovna včas napomenul: "Jen se mi nerozbreč, abys ho slzama neulila docela. Radši přidrž hrnec a já blesk vytáhnu, než nám v medu zcukernatí."

 Manka popadla kameňák za ucha, Rumcajs si pomázl ruce jezevčím sádlem a vytáhl blesk z medu. Čistě ho otřel a vyleštil hadříkem.

 Z blesku je panáček jedna radost. Nepostojí, poskakuje, všecky klouby v něm jen hrajou. Sáhl do ohnivé kapsičky pro hromometr, podíval se na ciferník a povídá: "Už zas bych mohl bít celou bouřku. A jak se vám odměním? Mám tu do něčeho prásknout? Mám tu něco rozsekat?"

 "A to radši ne," povídá Rumcajs. "Leda kdyby ses tak dovedl udělat pěkně dokulata, aby ses mi vešel do kapsy."

 "To je pro mě běžná silozpytná hračka," zasršel vesele blesk a stočil se do kuličky. Celá jemně zářila a tiše šuměla.

 Rumcajs si ji strčil do kapsy.

 Jen se to stalo, přihnal se obr. Chvíli dupal kolem jeskyně, až se kameny samy kutálely a potoky se vylívaly z korýtek. Potom zarámusil: "Rumcajsi, je po kafi. Teď budeme kácet stromy o les Řáholec. Já začnu."

 Obr si vyhlídl buk jako věž, udělal k němu krok a jen tak hodil rukou, jako když chce fleknout esem - a buk se rozskočil; rozletěl se odshora až dolů na dva kusy, ještě chvíli se v lese kolem všecko třáslo.

 Rumcajs uhnul třískám, obešel rozštípnutý buk a uznale povídá: "To byla dobrá práce. Taková už se v Čechách málo vidí."

 "Teď zas ty," řekl obr. "A protože jsi menší, můžeš to dílo po mně jen dodělat."

 Jenže Rumcajs zavrtěl hlavou: "Já nikdy po nikom nedojídám."

 Vyhlídl si takový buk, že byl nejmíň za dva obrovy. Udělal od něho několik krůčků bokem a opatrně strčil ruku do kapsy.

 "Troufáš si pořádně. Ale to snad aby ses na to víc rozpřáhl," rozřehtal se obr.

 Rumcajs vyjel rukou z kapsy a hodil po buku bleskovou kuličkou.

 Nejdřív se modře zablesklo s kraječkou z ohýnků. Pak dlouho hřmělo, jako když se všecky jarmary kácejí jedna přes druhou. To blesk sekal buk na polena. Potom to trochu potichlo. To blesk štípal polena na dračky. Nakonec přeskakovaly už jen drobné elektrické ohníčky, jak blesk přesekával větvičky a rovnal je do otýpek, aby po něm zůstalo v lese pořádně uklizeno. A klik sem, klik tam, a byl pryč. Zůstalo tam po něm sedm sáhů čistě naštípaného bukového dřeva.

 Obr na to kulí oči a nakonec Rumcajsovi povídá: "Jo, chlapče, když máš takového služebníka, jak by to teprve muselo lítat, kdyby ses do toho dal sám!"

 A radši upaloval zpátky do Prachovských skal.

  Jak Rumcajs chytal ryby Když se to v Řáholci po obru rabijákovi přestalo třást, povídá Rumcajs: "Tak vidíš, Manko, je naštípáno. A teď dojdu pro rybu, co jsem ti slíbil k obědu."

 "Ale to aby sis, Rumcajsi, pospíšil. Už pomalu táhne na poledne," řekla Manka.

 Rumcajs si odskočil do lísek a ulomil si tam prut. Na prut uvázal vlasec spletený ze šesti koňských žíní a na háček napíchl mravenčí kukl Sedl si s tím k lesnímu rybníčku nahoře nad jeskyní, kde odedávna hospodařil vodník Volšoveček.

 Vlny si hrají se splávkem, ale návnady se ryba ani nedotkne.

 Rumcajs už se zvedá, aby došel Mance do Jičína aspoň pro slanečka. Vtom se splávek zakejklal a sjel do černé hlubiny. Rumcajs zasekl takovou silou, až zahučelo v dubech. Když se ale sháněl po rybě, našel místo ní na háčku napíchnutý špunt. Pořádný špunt, vytrakslovaný z tvrdého dubového dřeva.

 Rumcajs nad tím zavrtěl hlavou, vyvlíkl špunt z udice a zahodil ho do trávy.

 Vtom se voda v rybníčku začala stáčet dokola; a točí se pořád rychleji, až to bere oči. Vody přitom ubývá a ukázalo se holé dno. Černá se v něm díra. U díry sedí lesní vodník Volšoveček a kysele Rumcajsovi povídá: "Tak ti nastotisíckrát děkuju, žes mi z rybníka vytrhl špunt."

 A nešťastný Volšoveček smutně krabí žabáckou hubičku. Rumcajs ho chtěl potěšit: "Snad nebude tak zle. Vždyť já tam špunt hned vrátím."

 Ale ať hledal v trávě na břehu jak hledal, špunt nenašel.

 Vasrmánek Volšoveček zatím valem osychal, bylo ho pořád míň a stěžoval si: "Rumcajsi, kdybys cítil tu horkost, co cítím já! Jestli v tu chvíli nedáš špunt, kam patří, uschnu na mázdru."

 Volšoveček vysychal a vysychal a tratil se a tratil. Nepřijít tam honem Manka se škopíkem vody, byli by Volšovečkovi odzpívali. Rumcajs ho hned posadil do plného škopíku a vychvaloval mu nové bydlení: "Tak vidíš, a už je ti dobře."

 Jenže sotva Volšoveček trochu nasákl a zmátořil se, vyčítal Rumcajsovi znova: "Je mi tu těsno. Copak hastrman může vyžít ve škopíčku?"

 A všelijak se vrtěl, div škopík nezvrhl.

 "Tady, Rumcajsi, přestávají študyje," povídá Manka. "Musíš sehnat pořádný špunt a dát zas rybník do pořádku."

 Rumcajs přeměřil díru v rybníce stéblem rákosí a vypravil se do Jičína.

 Jak tak brousil po náměstí i v uličkách, došel až k bednáři Fejfarovi.

 "Co bys rád, Rumcajsi?" povídá mu bednář.

 Rumcajs ukázal stéblo.

 "Takhle široký špunt."

 Fejfar se začal přebírat v hotovém zboží.

 "Nic takového tu nemám."

 Rumcajs šel dál, táhl teď zadem podle dvorků. Na jednom dvorku vymýval vinárník Kastl sudy, měl jich tam pěknou hranici. A v každém sudu vězí špunt. Rumcajs se tiše přitočil a už je měří rákosem. Hodil se až ten z nejspodnějšího sudu.

 "To je ten pravý," povídá si Rumcajs.

 Ale jak špunt dobýval ze sudu, sud se vyvalil a všecko se to zbořilo. A že byl dvorek na svahu, sudy se rozběhly rovnou za Rumcajsem. Vpředu Rumcajs, za ním drkotají sudy a až vzadu se hrne tlustý vinárník Kastl.

 Hnalo se to ulicí k náměstí. Kastl už nemůže; zůstal stát, rozkvetl zlostí jako pivoňka a křikl za Rumcajsem: "Však těch tvých kousků už bylo dost! Už se proslýchá, že si na tě knížepán bude stěžovat ve Vídni u samého císařpána!"

 Ale sudy rachotily a Rumcajs řeč vinárníka Kastla ani nedoslechl. Upaloval před sudy po silnici až ke kasárnám. Sám ještě stačil proběhnout kasárenskými vraty, ale sudy už ne. Voják, co u brány držel stráž, na ně křikl: "Halt, nebo střelím!"

 Sudy to notně vylekalo a zarazily před vraty.

 Rumcajs už zatím chodil po kasárenském dvoře a rozhlížel se, jestli by někde nenašel špunt pro Volšovečka.

 A stál tam v koutě kanón. Do něho je zaražený špunt z nejlepšího dubu, aby do kanónu nepršelo.

 Rumcajs přeměřil špunt rákosem a spokojeně povídá: "Jako by z oka vypadl tomu z Volšovečkova rybníka."

 A páčí špunt z kanónu.

 Jenže z okna se díval jeden oficír.

 "Co tam hledáš?" křikl na Rumcajse.

 "Špunt pro Volšovečka," povídá Rumcajs a nepřestává dloubat špunt; vězel hluboko a nebylo ho zač zachytit.

 "Jdi od toho, vždyť je to nabitý!" křikl z okna oficír.

 "Když je to nabitý, tak kudy se s tím střílí na rybníček v Řáholci?" zeptal se ho do okna Rumcajs.

 Oficír hodil rukou, že tudy, Rumcajs pootočil kanónem a škubl za špagát. Rána vyšla a špunt zasvištěl povětřím.

 Rumcajs se za ním podíval, jestli letí správně v tu stranu, kam ukazoval oficír, a sám se vykejkloval z kasáren a rovnou domů.

 Když tam došel, byl rybníček pořád ještě prázdný. Volšoveček slabounce vzdychal ve škopíku a Manka už zdaleka volala: "Rumcajsi, tebe tak poslat pro smrt. Neseš ten špunt?"

  "Já ho sem ece poslal nejrychlejší cestou. Vždyť už tu dávno musí být," bránil se Rumcajs. Ale řečmi rybník nenaplnil.

 A Manka zas: "Když tu má být, tak proč tu není?"

 "Sakryš, že mi ten oficír špatně ukázal!" vylekal se Rumcajs. "Manko, já asi ten špunt střelil na druhou stranu."

 "To je se mnou amen," povzdychl si hastrman Volšoveček, jako když splaskne rybí měchýřek.

 Jenže vtom tu byl špunt. Přihnal se vzduchem od Turnova místo od Jičína.

 "To se ale oficír pořádně splet," povídá Rumcajs. "Proto ono to tak dlouho trvalo."

 Špunt zapadl do díry ve dně a ucpal ji. Do rybníčku se hned začala sbíhat voda. Když byl plný, vylil do něho Rumcajs ze škopíku vodníka Volšovečka.

 Vasrmánek projel rybníkem, vykoukl z rákosí a hodil Rumcajsovi prázdnou škebličku.

 "Za to, že jsi takový nešika s udicí, ti dávám taky nešikovnou věc. Ale za to, žes tak z gruntu napravil, co jsi zkazil, dostaneš ještě něco pro Manku."

 A Volšoveček podal Rumcajsovi pěkného tříliberního kapříka.

 Upekli si ho na dříví, co jim z buku naštípal blesk.

  Jak Rumcajs kočíroval sumce Příští den seděl Rumcajs před jeskyní a pročesával si hřebenem na borůvky vousy. Lesní včely mu mírně kroužily okolo hlavy. Rumcajs přemýšlel, čím dobrým by Volšovečkovi vynahradil trápení se špuntem.

 Manka zatím krmila z ošatky hejno lesních holubů.

 "Nejste nám tu v lese na nic dobří," povídá, "ale pomějte se."

 Vtom přiběhl mezi stromy tenoučký potůček vody a pořád ho přibývá. Manka uskočila, poplašení holubi se rozletěli a Rumcajs povídá: "Aby se tak nahoře u Volšovečka strhala rybniční hráz. To by bylo pěkné nadělení. Včera Volšoveček div neuschnul v prázdném rybníce a dnes aby ho tak divoká voda kdovíkam odnesla!"

 A Rumcajs se rozběhl proti proudu k lesnímu rybníku. Hráz byla celá, ale na vrbě sedí vodník Volšoveček a pláče tak vydatně, že to vydá za potok.

 "Tak už zaraz, nebo mi vytopíš jeskyni," povídá Rumcajs vodníkovi.

 Volšoveček smutně popotáhl nosem.

 "Tobě se řekne neplač, ale podívej se, co se mi urodilo v rybníce."

 Rumcajs se podíval a zbledl pod vousy. V rybníce leží sumec Holdegrón. Takový sumec byl v Čechách jen jeden. Zalehl rybník od česel až k čepu. Hubu má Holdegrón širokou jako stavidlo a oči jako mlýnské kameny.

 "No ty jsi mi krasavec," povídá Rumcajs a přidržel se vrby. Hned ale spustil přísně na Volšovečka: "Kdybych byl vodník jako ty, to bych si pořádně dovedl poradit s každou rybniční záležitostí. Sumce vyžeň a vlez si do rybníka místo něho."

 "A nezkusil bys to nejdřív sám?" otočil řeč Volšoveček.

 Rumcajs se opřel nohama pevně do hráze a spustil na sumce: "Holdegróne, nerad tě tu vidím. Mrskni ocasem a odkormidluj, odkud jsi připlaval."

 Sumec pootočil po Rumcajsovi oči a líně hnul ocasem. Udělala se taková vlna, že to Rumcajse i s Volšovečkem popadlo a odplavilo až do lesa k jeskyni.

 "Vítám vás," povídá jim Manka, "jak vidím, dobře jste pořídili."

 "S Holdegrónem není kloudná řeč," řekl na to Rumcajs.

 "Bodejť by s rybou byla řeč," povídá Manka.

 Rumcajse mrzelo, že takhle dopadli. Postavil Volšovečkovi pod šos vědro, aby jim nenakapal po jeskyni, a sám se zhluboka zamyslel.

 Za chvíli luskl palcem o prostředníček a sáhl do přítruhlíku pro klubko provazu.

 "Můžeme jít."

 Odvedl Manku s Volšovečkem k rybníku, podal Mance klubko a zeptal se: "Dovedla bys z toho provazu udělat pořádnou síť?"

 Manka uvázala provaz mezi vrby jako osnovu; a protože Volšoveček byl malý jako kudlička, podala mu druhý konec provazu a on tou osnovou proskakoval jako člunek. Síť byla za chvíli hotová.

 Sumec Holdegrón se na to líně dívá hned jedním, hned zas druhým okem. Teprve když síť rozprostřeli na hrázi, ušklíbl se velikou hubou: "Nejdřív byste mě do té sítě museli dostat."

 "Kdepak, na toho nic neplatí," povzdychl si Volšoveček.

 Ale vtom Manka zatleskala a hned tu bylo hejno lesních holubů. Každý popadl do zobáku jeden provázek a rovnou nad rybník. Tam spustili síť na Holdegróna.

 Holdegrón se pod sítí trochu ošil a znova: "Lámali jste si zbytečně hlavu i prsty. Nejdřív by se musel najít někdo, kdo by se mnou hnul."

 Jen domluvil, pohladil vodník Volšoveček dlaní vodu a ze všech stran rybníka se seběhlyby. Přijeli pomalí siláci kapři, divoce se přihnaly štiky, hladce připluli líni a pak už se čekalo jen na rybí drobotu. Ryb byla síla a každá z nich vzala do huby jeden provázek od sítě. Ale protože se přitom mlely na všecky strany, nemohly síť utáhnout.

 Sumci Holdegrónovi to až přišlo k smíchu.

 "To by nejdřív to spřežení muselo mít kočího," řehní se.

 "Kočí je tuhle," křikl Rumcajs, utrhl si ve vrboví prut a skočil z hráze Holdegrónovi rovnou na hřbet. "Hyjé!"

 Rybí spřežení v tu chvíli pořádně zabralo, a už se jelo strouhou proti vodě. Rumcajs kočíroval.

 Když dojeli do řeky Labe, zarazil Rumcajs rybí spřežení a povídá sumci: "Plav si kam chceš, Holdegróne, tady je už místa dost." Za dvě neděle nato připlavala stružkou Rumcajsovi do studánky poštovní rybička. Vorvani a jiné velryby po ní vzkazovali, že Holdegrón vjel u města Hamburku do moře.

 A jestli sahal v rybníce od česel až k čepu, není prý ho teď v moři ani ke krajíčku.

 Jak Rumcajs  vytrestal  horního mlynáře Asi za týden potom, co se vrátil od Labe, seděl Rumcajs u oběda a zamyšleně obracel lžíci v polívce. A uhodil se pěstí do čela, až to řinklo, a povídá Mance: "Pro samé starání o vasrmánka Volšovečka bych málem zapomněl na chudáky mleče, co melou v horním mlýně!"

 Ani pořádně nedojedl druhý díl sedminásobné polívky a hned se tam vypravil.

 Jde podle potoka k hornímu mlýnu a vymýšlí, kudy na mlynáře, co odsypává mlečům z každého pytle nejmíň polovic zrna. Ale pořád nemohl na nic kloudného přijít.

 Slunce horce hřálo a Rumcajs dostal žízeň. Sundal klobouk a nabral si do něho vody. Chce se napít, ale vtom slyší hlásek: "Podívej se pořádně, co piješ!"

 Rumcajs se podívá do klobouku a ona v něm plave malá zelená žabka. Vylovil ji, žabka se převrhla přes bříško a je z ní vodník Volšoveček.

 "Kam položím nohu, tam o tebe klopýtnu," povídá Rumcajs.

 A Volšoveček na to: "Děkuju ti, Rumcajsi, že jsi mě nepohřbil ve svým loupežnickým břiše."

 Když dopověděl, dal Volšoveček dva prstíčky křížem přes sebe a ukázal proti vodě. Za chvíli se odtamtud po vlnách přihoupal starý kolovrátek.

 "Tuhle ti, Rumcajsi, připlavala odměna," řekl Volšoveček, skočil do tůně a byl pryč.

 Rumcajs kolovrátek vylovil, obrací ho na všecky strany a vrtí hlavou: "To mě ale Volšoveček poctil. Tohle je přece dar loupežníkovi nanic."

 Za chvilku Rumcajse dohonila Manka s pečenou koroptví na kamenné misce.

 "Ani polívku jsi pořádně nesněd," lamentuje. "Já tě sháním s tak vzácnou svačinou a ty si tu hraješ u potoka s nějakým haraburdím."

 Pak si ale kolovrátek líp prohlídla a zalíbil se jí.

 "Víš co, Rumcajsi, zahraju ti na něj, aby ti ta koroptev líp chutnala."

 Rumcajs si ulomil pečené křidýlko a pustil se do něho. Manka zatočila klikou u kolovrátku, v kolovrátku zavrzalo, ale muzika z něho nejde.

 "Snad se musí s tou klikou obráceně," řekla Manka a zkusila to tak.

 V kolovrátku to vzdychlo, zahrála divná muzika a začaly se dít věci: Rumcajsova pečená koroptev bledla a bledla, najednou vůbec nebyla pečená, narostlo na ní peří, koroptev zobla Rumcajse do palce a utekla do houští.

 "Volšoveček si s námi zažertoval," zasmál se Rumcajs. "Ukliď, Manko, kolovrátek do jeskyně, budeme se s ním vyrážet."

  Manka odnesla kolovrátek domů a Rumcajs že půjde dál k hornímu mlýnu. Ale vtom mu podle potoka přichází naproti chalupník Kománek z Podůlší. Má na zádech prázdný pytel a vzdychá.

 "Proč vzdycháš pod tím pytlem, když je prázdný?" povídá Rumcajs.

 "Ba právě proto, že je prázdný," odpověděl Kománek. "Ještě před chvílí byl plný pšenice, já ji nesl semlít k hornímu mlynáři a on mi ji sebral."

 Rumcajs se zamračil, až se kolem zešeřilo.

 "Sedni si, Kománku, na břeh, já tam mám zrovna namířeno," povídá. "Co mlynář vzal, to taky vrátí."

 Hodil si prázdný pytel přes záda a lehkým loupežnickým krokem vykročil dál proti vodě ke mlýnu.

 Mlýn to byl pěkný, úpravný jako hodiny. Mlýnské kolo se točí, voda přes ně jen hraje. Všude okolo mlýna stojí pytle mouky jako vojáci na parádě.

 Na pavláčce pokuřuje mlynář, celý bílý, nikde ani flíček. Rumcajs mu rovnou podal prázdný pytel.

 "Tuhle z toho pytle jsi sebral podůlšskému Kománkovi pšenici. Tak tam zas vrať."

 Mlynář se obhlídl jako holub, když se líbí sám sobě.

 "To by mohl říct každý."

 "Tak se dívej," řekl Rumcajs. Chytil rozběhnuté mlýnské kolo za špice a velikou rumcajsí silou naráz zastavil mlýn. "Tak. A dokud, mlynáři, nevrátíš Kománkovi pšenici, nesemeleš ani zrno."

 Mlynář si to poslechl a pyšně povídá: "Však ty to kolo pustíš."

 "A nepustím."

 "A pustíš," řekl mlynář, zavolal do mlýna a na pavláčku vyšla jeho dcera.

 Děvče je to pěkné, vychované na bílé mouce a červených jablíčkách. Opřela se o sloupek a začne se na Rumcajse usmívat. Usmívá se a usmívá. Rumcajs se zkusil dívat jinam, ale vzalo mu to oči; a zas se musí dívat jen na ni. Mlýnské kolo se mu začalo vykrucovat z rukou a Rumcajs si vzdychl: "Já prohrál."

  Tou dobou seděla Manka u studánky před jeskyní a leštila hadříkem mosazné hřebíky na darovaném kolovrátku. Najednou vyskočí ze studánky zelená žabka a povídá: "Honem utíkej s kolovrátkem k hornímu mlýnu!"

 "A proč?"

 "Utíkej!"

 Manka popadla kolovrátek a běží. Přiběhla ke mlýnu a vidí, co se tam děje.

 "Tak tohle vy jste navlíkli na mého Rumcajse!" křikla Manka a zabrala do kliky u kolovrátku. A roztočila ji obráceně.

 Zase se začaly dít věci. Všecko jde najednou naopak, mouka se práší z pytlů ven, mění se v zrno a zrno se ukládá zpátky do země. Tak to šlo pytel po pytli. Když už stál u mlýna jen jeden jediný pytel mouky, Rumcajs křikl: "Manko, dost."

 Manka zastavila kolovrátek, Rumcajs si hodil plný pytel na záda a nesli ho k potoku podůlšskému Kománkovi.

 Mlynář vyběhl na pavláčku a hrozil za Rumcajsem, až se mu mouka prášila z rukávů: "Však už těm tvým kouskům, Rumcajsi, bude brzy konec! Proslýchá se, že na tebe knížepán žaloval až ve Vídni, a císař na tě dostal vztek!"

 Ale Rumcajs se tolik smál tomu, jak ve mlýně všecko lítalo nazpátek, že přeslechl i druhé varování.

 Jak Rumcajs pomohl mašinfírovi Lesem Řáholcem vždycky ráno lítávala poštovní sojka, a kdo o to stál, tomu ohlásila, co se kde stalo nového. Ten den byla sojka tak rozčilená, že div nevrazila Rumcajsovi do klobouku. Žene se jako střela a pořád volá: "Lidi, za chvilku pojede z Jičína do Sadské parní dráha!"

 "A já to ještě nikdy neviděla," povídá Manka. Přitočila se k Rumcajsovi a pěkně se na něho usmála: "Jak je to dlouho, co jsi mi slíbil, že mi železnou dráhu ukážeš?"

 Rumcajs si to přepočítal na prstech.

 "Mančinko, když já na to docela zapomněl. Ale vypravíme se tam ještě dnes."

 Manka si uvázala do vlasů pentličku a na prst si navlíkla sluníčkový prstýnek. Rumcajs ji vzal za ruku a odvedl ji na kraj lesa, kudy vedou koleje. Usadili se do trávy a Rumcajs povídá: "Počkáme tu, až pojede ten div."

 Za chvíli se k nim z hloubi lesa přišoural ohnivý muž. Obešel opatrně Rumcajse s Mankou, aby je neožehl, a vykulil žhavé oči.

 "Prý z toho lítají jiskry!"

 "Já nevím," řekla Manka. "My to taky ještě neviděli."

 Ohnivý muž si vyhrabal v zemi jámu. Usadil se do ní, aby od něho něco nechytlo, a čekal taky na vlak.

 Za hodnou dobu jako by v kolejích začala klepat kladívka. V dálce u Jičína narostl obláček kouře a nesl se pořád blíž. Kolem znova prolítla poštovní sojka a křikla: "Prokristapána, už to jede!"

 Za sojkou se přihnala lokomotiva s uhlákem. Hromburácí po dvou kolejích, kola kolují, kliky se klikatí a táhla táhnou. Z komína syčí pára a sálá oheň. Z budky na lokomotivě se vyklání mašinfír Knotek a oči má upřené až do Sadské.

 Prolítlo to kolem celé říčné a ohnivé.

 Rumcajs povídá: "Kruciš."

 Manka vydýchla až za chvilku.

 A s ohnivým mužem se stala divná věc. Jak ho ošlehlo to parní horko, vjela do něho velká fúrie. Vyskočil z jámy, doutnal na všech stranách, rozžhavil se až do červena, běhal podle lesa a dělal: "Ššššš."

 "Dej pokoj, ohniváči," povídá mu Rumcajs, "a nerozhazuj jiskřičky, les je vyschlý až do duše."

 Ohnivý muž na rozumné slovo nedal, rozpálil se do vysokých plamenů a chytla od něho tráva. Vzplanulo roští a oheň se rozběhl dovnitř do lesa.

 Rumcajs smekl klobouk a utloukal s ním plameny. Manka je dusila vrchní sukní. Ohniváč se jen bil do rozohněné hlavy: "Co já to způsobil!"

 Hořelo pořád víc. Když už to nebylo k zdolání, vytáhl Rumcajsistol a řekl: "Já musím střelit k Jičínu o pomoc."

 Střelil a čekali pomoc.

 Jenže v ten den slavili v Jičíně železnou dráhu taky střelbou, o ránu navíc tam nikdo nedbal.

 Plameny letěly lesem a hledaly si. Už nad lesem pomaloučku jen říct amen.

 A vtom jako by v kolejích začala zase klepat kladívka a od Sadské zpátky pospíchá lokomotiva. Mašinfír Knotek už zdálky volá: "To je ale pěkný nadělení."

 Dojel. Zarazil stroj, přeskočil uhlák, popadl hadici, spustil pumpu a proudem lije do ohně vodu. Oheň vzdoroval, chvíli přešlapoval, ale dal si říct. V lese uhaslo a už tam jen horce vonělo. Ohniváč se přišoural, opatrně na sobě zamáčkl několik jiskřiček a povídá Knotkovi: "Tak ti, mašinfíre, nastotisíckrát děkuju. A jsem ti dlužen službu."

 "Jo, přijdu, až budu chtít, aby mi někdo zapálil chalupu nad hlavou," řekl na půl huby Knotek a odjel k Sadské.

 Asi za týden šel Rumcajs znova těmi místy u dráhy. Najednou slyší slaboučké úpěnlivé volání: "Svatý Ferdinande, patróne železný dráhy, zachraň nás!"

 Rumcajs se vydal po hlase.

 Na trati vidí lokomotivu. Jenže dnes lokomotiva stojí a není sama, má připřažených šest vagónů plných jičínských strejců a tetek, co se vypravili vlakem do Sadské pro léčivou vodu.

 Kolem lokomotivy pobíhá mašinfír Knotek a spíná ruce: "Svatý Ferdinande, patróne železný dráhy, zachraň nás."

 "Co pořád voláš Ferdinanda?" povídá Rumcajs.

 Knotek sáhl do vesty pro cylindrovky a podíval se na ně: "Protože za sedm minut to tu všecko bude namaděru."

 "A proč by muselo?" povídá Rumcajs.

 "Protože v uhláku už není ani kostka uhlí. Nemám páru. Nehnu se. A za sedm minut do nás uhodí vlak od Jičína."

 Rumcajs se shýbl ke koleji. V železe začínají tlouct kladívka.

 "Je zle," řekl Rumcajs a vběhl do lesa.

 Knotek se za ním hořce podíval.

 "Jdeš si pro pytel, abys posbíral, co zbyde," povídá.

 Jenže minuta ještě nestihla minutu a Rumcajs byl zpátky. Rukou obloženou vlhkým mechem pevně vede za loket ohnivého muže. Dovedl ho až k lokomotivě. Pak otevřel dvířka u pece pod kotlem a poručil ohniváčovi: "Skoč tam!"

 "A to ne," trhá se ohniváč.

 "Ani pro mě to neuděláš?" domlouvá mu mašinfír Knotek a přitom poslouchá, jak kladívka v kolejích tlučou blíž a blíž.

 Ohniváč si Knotka prohlídl karfunklovýma očima.

 "To jsi ty? Abych si tedy s tebou srovnal ten dluh," povídá. Vjel dvířky do pece a začal topit pod kotlem. Rozpálil se do horkého plamene, hned bylo páry dost a jelo se.

 Za chvíli ohniváč vystrčil sršivou hlavu z komína a ptá se mašinfíra: "Víc?"

 "Víc," povídá Knotek.

   "Ještě víc?"

 "Stačí," povídá mašinfír Knotek. "Abych v Sadské neporazil nádraží."

 Když vlak zahromburácel kolem Rumcajse a Manky, vykoukl mašinfír Knotek z budky a křikl: "Pro tebe mám, Rumcajsi, zas já splátku na dluh. Po celém Jičíně se povídá, že už si knížepán s kněžnou Majolenou u císaře vyžalovali. Císařpán se na tě chystá!"

 Ale půl jeho řeči nebylo slyšet pro železné rachocení a půl pro veliké syčení páry.

 Tak se stalo, že Rumcajs propásl i třetí varování.

 Jak se Rumcajs potkal s císařpánem Císařpán se rozhodl, že se nejdřív podívá na Rumcajse sám. Za záminku si vzal, že se musí přesvědčit, jestli vojáci v Jičíně dobře execírujou. Sedl si ve Vídni na koně a jel.

 V tu dobu nestál osud věrně při Rumcajsovi a přistrčil ho císařpánovi rovnou do cesty.

 V ten nešťastný den Manku napadlo, že na pasekách natrhá kytku pelyňku a donese ji do Jičína na trh. Rumcajs že půjde taky. A šli.

 V Jičíně na náměstí rozložila Manka pelyněk všem na očích a začala k sobě vábit jičínské hospodyně: "Kupte si pelyněk, je hořký jako pes a pomáhá na žaludek. Kupte si ten pelyněk!"

 Rumcajs to poslouchal jen chvilku.

 "Mordturek, Manko, mně se kroutí hořkost pod jazykem už jen z tvých řečí," povídá, a že se radši půjde projít po městě.

 V ulici blízko u náměstí zahlídl v okně smutnou panenku, jak zalívá slzami kytku v kořenáči.

 "Kdopak ti, panenko, ublížil?" zeptal se Rumcajs.

 "Ale jel tudy ulicí na kobyle hejtman Kárlitschek a vzal mi na vojnu mého Kubu," řekla smutná panenka.

 "Kárlitschek, říkáš?" Rumcajs se lehkým loupežnickým krokem vrátil na trh a popadl tam Manku i s kytkou pelyňku: "Stalse nespravedlnost. Musíme pod čeřovskou stráň na cvičiště, na ten execírplac."

 Když tam došli, uviděli na cvičišti hejtmana Kárlitschka. Holínky má jako stýbílka, rajtky bublinkové a čepici jak komín. Sedí na kobyle, v oku drží sklíčko a execíruje vojáky: "Mašíren marš, án, cvó!"

 Vojáci pochodují sem a vojáci pochodují tam.

 "Nýdr!" křikl hejtman Kárlitschek a všichni sebou hned flekli na zem.

 Jen jeden voják zůstal stát. Byl to Kuba té smutné panenky.

 "Ty neumíš cvičit nýdr?" křikl na něho Kárlitschek.

 Kuba jen vzdorně hodil bradou, a ani slovo.

 Rumcajsovi se to Kárlitschkovo execírování nelíbilo.

 A hejtman Kárlitschek znova rovnou na Kubu: "Tak já tě tedy to nýdr naučím!"

 Vtom se ale Rumcajs přitočil hejtmanské kobyle k ocasu a vytrhl jí žíni.

 Kobyla vyhodila.

 "Íhaha!"

 A hejtman Kárlitschek sletěl dolů.

 Rumcajs jakoby nic, jen povídá Kubovi: "Tak vidíš. Pan hejtman ti sám ukázal, jak se dělá nýdr."

 Kárlitschkovi se ale rázem přesypalo v hlavě, že to všecko nebylo jen samo sebou. Pomaloučku vstal, prohlídl si Rumcajse sklíčkem a zamekal: "Tuším tady kolem sebe zradu. A proto Rumcajs i Kuba půjdou sofort do basy, co se do nich vejde."

 A už je vede do basy, sám vpředu na kobyle a ti dva za ním pěšky.

 "Já jdu taky, já tě, Rumcajsi, neopustím," povídá Manka a přidala se k Rumcajsovi.

 Chvíli tak šli a jede proti nim na černém koni oficír, zlato na kabátě.

 "Kdo je to?" zeptal se Rumcajs Kuby.

 "Ale náš plukovník," řekl smutně Kuba.

 Rumcajs se jen usmál: "Tak tedy u něho Kárlitschkovi vylepšíme vojenský renomé."

 Řekl to a kývl tajně na Manku. Manka přiskočila a strčila Kárlitschkově kobyle do huby hrst pelyňku. Kobyla to bez chroustnutí spolkla, jak byla hladová.

 Vtom už je míjí plukovník na černém koni. Hejtman Kárlitschek se vypnul v sedle a zasalutoval k čepici. Ale to už v jeho kobyle pracoval pelyněk. Ušklíbla se na plukovníka tak hořce, až mu sjela čepice přes ucho. Neřekl nic a jel dál.

 "Co se nepovedlo poprvé, povede se podruhé," povídá Rumcajs.

 Jen udělali pár kroků, potkali dalšího oficíra. Jede na hnědém koni a zlato má na kabátě i na kalhotách. Byl to jenerál.

 Manka se znova přitočila ke Kárlitschkově kobyle a nakrmila ji druhou hrstí pelyňku. Hejtman zasalutoval jenerálovi ještě líp a kobyla se na něho ušklíbla ještě hůř. Jenerál zasakroval, až z povětří spadla křepelka. Ale jinak zas nic.

 "Co se nevyvedlo dvakrát, do třetice jako by se už stalo," povídá Rumcajs.

 To už jim na bílém koni jede naproti sám císařpán. Rozhlíží se, jestli by tam někde neuviděl Rumcajse. Kůň pod ním samou pýchou jde k jedné straně, císařpánovi se na blůze blýskají samé brilianty.

 V tu chvíli Rumcajs pošťouchl Manku do třetice. Manka vyčastovala hejtmanskou kobylu poslední hrstí pelyňku. Hejtman Kárlitschek císařpánovi zasalutoval, div si dlaní neusekl ucho, ale jeho kobyla se na císařpána ušklíbla jako sám čert.

 Císařpán se zle urazil. Vyjel si na kobylu německy: "Hapták! A pověz mi, co praví předpis?"

 Kobyla srazila paty a po německu odpověděla: "Cu befél! Když vojenská kobyla potká svého císařpána, zahledí se mu nadšeně do očí a zvolá íhaha!"

 "Rychtyk," pochválil ji císařpán. "A co udělá císařpán, když se na něj vojenská kobyla ušklíbne jako sedm čertů?"

 "Dá zavřít do basy hejtmana, co na ní jede," povídá podle předpisu kobyla.

 "Taky rychtyk," řekl císařpán a dal hejtmana Kárlitschka zavřít na sedm let.

 Zatímco císařpán s hejtmanem spolu takhle jednali, Rumcajs s Mankou odvedli Kubu z vojny domů, aby rozveselil svou smutnou panenku.

  Jenže když se císařpán vrátil z execírplacu do kasáren, už tam na něho čekali vyzvědači a všecko na Rumcajse prozradili: "Ten chlap, co vás, Veličenstvo, urazil ušklíbavou kobylou a poslal Kubu domů z vojny, byl Rumcajs."

 "Ten potvora Rumcajs," dupl císařpán kramflekem.

 A poznamenal si do notýsku, že to tedy na Rumcajse navlíkne jinak.

 Jak Rumcajs  vyhrál vojnu  nad císařpánem Když se císařpán vracel z Jičína do Vídně, aby tam zařídil všecko proti Rumcajsovi, zdálo se mu, že se po něm ošklíbá každá kobyla, co jich cestou potkával. Zastavil se pod prvním kopcem, na koleno si položil notýsek a tužkou do ně napsal, že za trest pošle na Rumcajse škadronu hulánů.

 Než dojel k Dunaji, byl už ze škadrony celý pluk. A když vjel na dvůr císařského hradu, dal si císařpán zavolat rovnou maršálka. Zadupal, až mu u kabátu uletěl briliantový knoflík, a křikl: "Už mám toho loupežníka dost. Nařizuju proti Rumcajsovi tažení všeho vojska, protože znectil v Jičíně knížepána s kněžnou Majolenou a odvedl mi z vojny vojáka Kubu!"

 Po celé Vídni hned lepili bílé cedule a na nich bylo černě napsáno, že vojsko potáhne proti Rumcajsovi.

 Rumcajs o císařském nařízení nic nevěděl. Sojka, co do Řáholce nosila novinky, neuměla německy.

  V Jičíně zatím pomalu rozkvétala lipová alej. Když už byla celá líbezná, povídá Rumcajs Mance: "Obuj si střevíce, půjdeme si do Jičína užít trochu lipové vůně."

 Vypravili se a slunce jim svítilo na cestu. Do aleje se muselo kolem krámku provazníka Jokla. Jokl jako by už na ně čekal. Stojí před krámkem, rozčilením polyká a ukazuje Rumcajsovi konopnou oprátku.

 "Copak tím, Jokle, myslíš?" povídá Rumcajs.

 "Já tím myslím," odpověděl provazník Jokl pomalu, protože zatrhával v řeči od samého vázání uzlíků, "že už v takové oprátce, Rumcajsi, brzy uvázneš. Píšou dnes v novinách, že shora na tě táhne pěší vojsko, zdola kanonýři a prostředkem jde sám císařpán."

 "Jezusku!" polekala se Manka.

 Rumcajs se na chvilku zamyslel.

 "To on mi císařpán nezapomněl ten execírplac. Když je to tak, musím se na císařpána připravit."

 Vypůjčil si od Jokla kolo provazu, vybral si ten z jemného konopí.

 "A to je všecko, s čím chceš proti celé císařské armádě?" divil se Jokl.

 "Všecko," kývl Rumcajs. Hodil si provaz přes rameno, vzal Manku za ruku a šli dál k lipové aleji.

 Když tam došli, vysadil Rumcajs Manku do lipové koruny, sám se uvelebil vedle ní do rozsochy a kolo provazu si opatrně položil do klína.

 Manka sáhla pro rozkvetlou větev, podávali ji jeden druhému a užívali si vůně. Včely jim k tomu hrály.

 Najednou Manka větev odstrčila a povídá: "Já cítím něco jako kouř."

 "To někde zatápějí k obědu," řekl Rumcajs a libuje si dál lipovou vůni.

 Manka neklidně poposedla: "Rumcajsi, on to ale není kouř."

 Rumcajs jemně začichal loupežnickým nosem na tři strany.

 "To sem jdou ta tři vojska, jak říkal Jokl. Z jedné strany cítím lunty od kanónů, z druhé strany koudel do pušek pěšího vojska a prostředkem táhne pot císařpánovy kobyly."

 "Co teď, Rumcajsi?" lekla se Manka.

 "To se uvidí," povídá Rumcajs.

 Za chvíli tam všecko to vojsko dorazilo a rozestavilo se na všecky strany okolo Rumcajsovy lípy. Pěšáci i kanonýři, minéři i sapéři, huláni i dragouni - a kdovíco ještě. Nabili pušky i kanóny a namířili je na lípu.

 V Mance to stisklo duši na semínko.

 A už přijíždí na kobyle pod lípu sám císařpán. Na hlavě má jenerálskou čáku a pod sebou zlatě tkanou pokrývku. A zlost má, až se na něm třese zlaté třepení. Křikl německy nahoru: "Slez, Rumcajsi!"

 Rumcajs jako by to ani neslyšel. Hbitě sáhl do povětří, chytil vlaštovku a pošeptal jí: "Ty to přece znáš. Kudy je odtud nejblíže do Vídně?"

 Otevřel dlaň, vlaštovka ulítla a Rumcajs si tím směrem udělal čárku.

 "Krajcbenedek, tak už pro mě máš čas, Rumcajsi?" zlobí se dole pod lípou císařpán.

 "Už to bude," povídá Rumcajs.

 A pomaloučku, větev po větvi začal slézat z lípy. Když už byl docela nízko a císařpán i vojáci po něm sahali, udělal Rumcajs jemný loupežnický hmat a sundal císařpánovi z hlavy jenerálskou čáku. Pak si ještě sáhl pro zlatou pokrývku, co na ní císařpán seděl. A rychle vyběhl po větvích nahoru k Mance.

 Tohle císařpána teprv jaksepatří dopálilo. Vytáhl z kapsy kostěnou píšťalku a zapískal na vojsko, co stálo kolem: "Pušky a karabiny! Kanóny a houfnice! Pumy a granáty! Án fajér! Pal! A rovnou na Rumcajse!"

 Jenže než vojsko stačilo vystřelit, posadil si Rumcajs na hlavu císařpánovu jenerálskou čáku a přes Manku přehodil zlatě tkanou pokrývku. Na jednom konci provazu od Jokla uvázal smyčku a hodil ji na špičku jičínské věžové brány. Jen se tam smyčka zachytila, stiskl Rumcajs druhý konec provazu v zubech, srovnal si Manku do náruče, odrazil se celou rumcajsí silou a hopla z větve.

 Všecko vojsko dole si dalo poho jen se dívalo, jak se jim nad hlavou nese Rumcajs přes střechy a pořád dál směrem k Vídni.

 V císařském paláci ve Vídni zatím přecházeli tři komorníci a uklízeli salón. Větrali otevřenými okny a oprašovali dva trůny, větší pro císaře a menší pro císařovnu. Najednou si první komorník vzpomněl: "Jakpak asi dopadá v Jičíně vojna s Rumcajsem?" Jen dořekl, šustlo něco oknem dovnitř a na větším trůně sedí císařpán v jenerálské čáce a na menším do zlata zahalená císařovna.

 Druhý komorník hned padl na koleno a uctivě zašeptal: "Vítám vás, Vaše Veličenstvo. Můžeme gratulovat k vítězství v rumcajsím tažení?"

 "Jo," povídá milostivě Rumcajs pod jenerálskou čákou.

 I Manka z brokátu pípla: "Jo."

 "Hurá!" vykřikl třetí komorník. Kývl na připravenou muziku a ta spustila písničku na oslavu.

 Rumcajs chvíli poslouchá, ale pořád jako by se mu něco nezdálo. Podmračil se a povídá: "Dost."

 Komorníci se podívali jeden po druhém. Ještě nikdy se nestalo, aby císařpán zarazil oslavnou muziku zrovna v nejlepším.

 Vtom už ale Rumcajs císařsky poručil: "Vyhlašuju novou písničku na oslavu. Tuhletu: V Jičíně troubili, až se kolem rozlíhalo!"

 Císařská kapela to hned začala hrát.

 Komorníci stáli v pozoru.

 A kam až ta písnička zaléhala, všichni smekli čepice.

 Když kapela dohrála, tři komorníci se zeptali, co Jejich Veličenstva poroučejí dál.

 "Odejdeme do svých komnat," povídá Rumcajs.

 Vzal Manku za ruku a šli spolu domů, do Čech, do jeskyně v lese Řáholci.